Revolver Revue 131 Filip Topol, 10 let od smrti

Detailní popis produktu

Letošní letní RR obsahuje dva rozsáhlé bloky, jejichž protagonisty leccos podstatného spojuje, i když se patrně nikdy nesetkali. Cédric Demangeot i jeho starší vrstevník Filip Topol byli osobnostmi výrazné tvůrčí i lidské vyhraněnosti a řady talentů, které nerozmělnili v plytkostech a honbě za ohlasem, neobávali se okrajů a krajností, jejich životy a díla srůstaly v jedno, ani jeden z nich se nedožil padesáti let. Oba měli silný vztah ke kultuře, z níž pocházel ten druhý.
Soubor textových a obrazových stran o hudebníkovi a básníkovi Filipu Topolovi vznikl u příležitosti červnového výročí deseti let od jeho smrti. Do RR ankety odpovědělo přes šest desítek respondentů různých profesí i věku na otázku, v čem dnes vidí hlavní význam jeho tvorby. Kromě jiného tu zaznívají hlasy z generace, která vystoupení Filipa Topola už nezažila živě, nebo opakovaný důraz na jeho výrazný názorový a etický postoj, jehož inspirativnost neskončila s pádem komunistické totality v Čechách. Edita Onuferová připravila i rozhovor s Lubomírem Schmidtmajerem, který v osmdesátých letech v Junior klubu Na Chmelnici organizoval i řadu veřejných vystoupení Psích vojáků. Příspěvek Viktora Karlíka je koláží deníkových záznamů a dalších textů spojených se smrtí Filipa Topola a také s jejich poslední společnou prací, z níž vzešla kniha Jako pes, vydaná v Edici RR pár dní před Topolovým odchodem z tohoto světa.
„Důslednost, s níž Demangeot sledoval své zájmy a priority, byla ojedinělá i tím, že byl připraven jim mnoho obětovat. V době, kdy se tolik lidí vyjadřuje o všem možném, aniž by z toho pro sebe něco podstatnějšího vyvodili, je tento aspekt osobního ručení o to důležitější,“ píše o tomto básníku, překladateli a vydavateli Jean-Gaspard Páleníček. Vlastní tvorbu autora, považovaného za „jeden z nejbásničtějších hlasů své generace“, zastupují básnický cyklus a ukázky z textových záznamů v dosud nepublikovaných překladech Petra Zavadila. Druhou podstatnou oblastí Demangeotových zájmů byla překladatelská a vydavatelská činnost, v níž se postupem času čím dál víc soustředil na českou poezii. Jí výhradně nakonec věnoval edici háček nakladatelství fissile – o tomto jedinečném projektu i širším kontextu vydávání nejen české poezie ve Francii pojednává Xavier Galmiche. O Demangeotově prohlubujícím se vztahu k české kultuře a jeho mimořádném citu pro určité její kvality, jež považoval zejména v poezii za výjimečné, svědčí i výběr z jeho korespondence. Demangeot se vyhýbal publicitě, rozhovor, který poskytl Jérômu Thélotovi, patří k výjimkám. Blok uzavírá výběrová bibliografie.
Radovan Kodera v letním čísle představuje fotografický cyklus Fabrika 2020–2022. Rozhovor s ním vedl Jaromír Typlt, který rovněž uvádí dalšího z autorů současného art brut Vojtěcha Proske. Pokračují stálé cykly: Sedm děl a artefaktů, s nimiž je bezprostředně sžitá, vybrala a komentuje Veronika Richterová. Své Ateliéry představuje Tomáš Mitura. Seriál o současných českých malých nakladatelstvích je tentokrát věnován vydavatelství Take Take Take.
Dosud nevydanou esej Jiřího Němce Idea z roku komentářem provází Robert Krumphanzl. Číslo uzavírá kritický Couleur.